skateboard
skateboarding
V polovině sedmdesátých let začínají i k nám pronikat zprávy o skateboardingu, sportu, který zachvátil Ameriku a šíří se i do Evropy. První nadšenci u nás si vyrábějí skateboardy sami s použitím kolečkových bruslí, ti šťastnější, s kontakty v západní části světa, získávají kvalitnější, průmyslově vyráběné nářadí.
Skaterů u nás přibývá. Už v roce 1978 se konají první závody v Praze a v Karlových Varech. Informace o pravidlech jsou minimální, a tak se tvoří pravidla vlastní. Slalom speciál, slalom obří, skok daleký a vysoký. Šikovné české ruce podomácku vyrábějí stále kvalitnější a kvalitnější prkna, desky z laminátů, podvozky odlévané do pískových forem, jen kolečka musí být originální, proto je jejich cena vysoká.
Postupně přibývají zájemci o skateboarding i v dalších městech, Plzni, Poličce a jinde. Podmínky dovolují pořádat stále více závodů a tak se utvoří seriál Československého poháru a na závěr sezóny Mistrovství republiky. Jednotlivé kluby koordinují svou činnost a svému spolku říkají Československá skateboardová asociace. V roce 1981 se v Praze na Strahově staví první kovová "U" rampa. Vzniká kuriózní situace: veškeré skejtové dění u nás se soustředilo pouze do Čech, ale jediný člověk, který pravidelně korespondoval se špičkovými americkými firmami, byl Petr Kiss z Bratislavy. Také díky Petrovi vycestoval roku 1985 náš reprezentant Luděk Váša na Mistrovství světa, které se konalo při příležitosti světové výstavy Expo v kanadském Vancouveru. Jaké potom bylo naše nadšení, když Luděk přivezl mistrovský titul.
Nejvýznamnější zlom však nastal v roce 1986. Na závody do Brna tehdy přijeli představitelé evropské špičky Shane Rouse z Velké Británie (freestyle) a Claus Grabke z Německa ("U" rampa, streetstyle). A teprve tehdy jsme na vlastní oči viděli, co to ve skutečnosti skateboarding je. Rychle se u nás rozvíjí streetsyle, freestyle i "U" rampa. Stavějí se pro nás dosud neznámé překážky. Radikálně se mění tvary prken, rozměry podvozků, průměry kol. Postupně zaniká skok daleký, mění se pravidla slalomů v souladu s pravidly evropskými. Co platilo včera, je pryč, co bude zítra, nikdo neví, ale všichni se na to těší. Zájem o skateboarding je již takový, že se v roce 1988 rozhodne skupina nadšenců pořádat v Praze Mistrovství Evropy. Závody ne ledajaké - v největší hale, která je k dispozici (Sportovní hala na pražském Výstavišti), za účasti těch nejlepších z Evropy. Přímý přenos v televizi, záznam jde do mnoha světových center.
Závody mají obrovský úspěch. Se skatery se roztrhl pytel. Skateboardkluby vznikají i v těch nejmenších městech. Přibývá i materiál. Už nikoho nenapadne vyřezávat desku ze staré skříně.Počátek: 60.Léta Skateboarding se objevil poprvé v jižní Kalifornii na konci 50. a počátkem 60.let. Jako první ho začali provozovat surfaři,když zrovna nebyly vlny v oceánu.Většinou si rozmontovali kolečkové brusle a jejich podvozky si připevnili na obyčejné dřevěné prkno. Na začátku 60.let už někteři jezdci začali provaět první wheelie a nosewheelie, vyjížděli a otáčěli se na bancích, skákali přes laťku do výšky (jen nohama bez ollie - tzv. hippy jump ). Ti nejodvážnější z nich se pokusili sjet i po stěnách vypuštěného bazénu, ale to bylo to nejextrémější. Jejich výbava jim ani víc nedovolovala více. Úzká dřevěná prkna bez špičky a patky, žádný grip a navíc kolečka z keramiky a bez ložisek.
Mezi první průkopníky patří určitě Danny Bearer, který byl jedním z prvních bankových jezdců na světě, nebo Brad "Squeak" Blank, vyhlášený svým krásnym stylem. Velkou osobností této doby je i Harry "Skip" Frye, který kromě toho že byl velmi dobrým jezdcem, přispěl k objevení a výrobě prvních skateboardů nové technologieFiber-Flex u legendární firmy Gordon a Smith.Dalším z velkých jmen je určitě Torger Johnson, velký vzor Tonyho Alvy a Jaye Adamse. Torger byl mimo jiné i vynálezcem triku "Space walk", který na skateboardech děláme dodnes.Teď něco málo o pozdější historii a o tom jak se natáčel film legendy z Dogtownu. Je to velice zajímavé, určitě si ho přečtěte
V 70. letech byl skateboarding víceméně zakrslým sportem, který spočíval pouze v několika nezáživných tricích a postrádal rychlost a eleganci. Náhodná souhra okolností v malém městě v jižní Kalifornii však dala vzniknout novému stylu, který s sebou přinesl opravdovou revoluci: nová uretanová kolečka, velká sucha, díky nimž zůstala prázdná koupaliště v celé oblasti, a cit pro surfování přiměly trojici mladých lidí - Tonyho Alvu, Jaye Adamse a Stacyho Peraltu - k odvážným sportovním experimentům.
"Díky tomu, že jsme měli tahle kolečka z uretanu - plastické hmoty, která se přicucnula k betonu - mohli jsme jezdit i svisle," říká Stacy Peralta. "Jezdili jsme po stěnách jako kdybychom po nich surfovali. Takhle vznikl celý Z-Boy tým. Vložili jsme všechny své ambice, motivace a odhodlání do toho, abychom se stali z amatérských surfařů profesionály, a pak jsme přešli na skateboarding."Z-Boys se stali slavnými díky skateboardingu ve vyschlých bazénech a svému radikálnímu chování. Brzy vynalezli zcela nový způsob ježdění na skateboardu - jednou rukou se dotýkali betonu a jezdili v podobném postoji, v němž se jejich surfařský idol Larry Bertleman proháněl po vlnách. Jejich ojedinělý přístup postupem času inspiroval skateboardery celého světa a změnil tento sport jednou provždy.
V roce 1999 vyšel v časopise Spin článek o historii Z-Boys, který mapoval vznik celého fenoménu v ulicích Dogtownu, a ihned připoutal pozornost lidí z několika hollywoodských produkčních společností. Jedním z nich byl také John Linson ze studia Fox: "Vyrostl jsem v Santa Monice, proto jsem byl s historií tohoto kultu dobře seznámen," říká Linson. "Vždycky jsem si říkal, že by měl být tento příběh zfilmován." Linson ihned začal celou věc projednávat s Jayem Adamsem a dalšími členy původního týmu Z-Boys, aby zajistil jejich spolupráci na projektu.
režie a v roce 2002 byl pod hlavičkou Sony Pictures Classics uveden snímek Dogtown and Z-Boys. Film získal cenu publika a ocenění pro nejlepšího režiséra na festivalu Sundance, vyhrál kategorii nejlepší dokument na festivalu AFI a získal cenu Independent Spirit Award. Pro Peraltu a zbytek původního týmu byla myšlenka spodobnění jejich života v hollywoodském stylu ze začátku poněkud problematická. Dříve chudí teenageři z Dogtownu začali vydělávat obrovské peníze a žít jako rockové hvězdy - a někteří z nich to jen tak tak přežili. Je to příběh, který musel být odvyprávěn tím správným způsobem. Když Peralta dokončil práce na dokumentu, který zobrazoval všechny události ve zcela realistickém světle, byl připraven pustit se do zbeletrizované verze. "Scénář k filmu jsem začal psát krátce po uvedení dokumentu na festivalu Sundance na podzim 2001," říká Peralta. "Před Machry z Dogtownu jsem napsal celkem pět scénářů, ale tohle byla bezpochyby ta nejnáročnější a nejambicióznější věc, jakou jsem v životě udělal. Když opravdu začínalo jít do tuhého, zavřel jsem se doma na dva týdny a dokud jsem něco nenapsal, maximálně jsem občas zvedl telefon."Hardwicke, která se v minulosti setkala s Tonym Alvou a Craigem Stecykem (jehož fotografie a články pomohly Z-Boys stát se celonárodním fenoménem) při natáčení filmu Thrashin', byla touto nabídkou nadšena a ihned po telefonátu Johna Linsona ji ráda přijala.
"Je to můj vysněný projekt," říká Hardwicke. "Žiju ve Venice, chodím surfovat a znám spoustu lidí, kterých se tento film nějakým způsobem týká, takže jsem byla moc ráda, když tahle příležitost přišla. Přečetla jsem si Stacyho scénář, sešla se s Amy Pascal ze Sony a představila jsem jí svou ideu. Po několikaměsíčních přípravách dali tomu projektu zelenou."
Nalézt vhodné představitele pro hlavní role nebyl lehký úkol. Jako první přišlo na řadu obsazení Tonyho Alvy - nejrychleji stoupající hvězdy celé skupiny a člověka s magickou osobností. Koproducent Beanie Barnes navrhl do této role mladého Victora Rasuka. Hardwicke jej znala z filmového hitu Raising Victor Vargas a měla pocit, že dokáže Alvův agresivní šarm na plátně ztvárnit.
"Nikdy předtím jsem na skateboardu nestál," říká Rasuk. "Tony mě spolu s produkcí vzal do Skate Lab ve Valley, aby mě tomuto umění naučil. Byly tam rovné povrchy, nakloněné plochy a pár ramp, které mi pomohly zvyknout si na rychlost. Brzo ráno jsme hodně jezdili po ulicích - kličkovali jsme mezi stromy nebo jen tak jezdili po cestě a dělali ty jednoduché věci, které je ale potřeba dokonale ovládat. Zatímco mě učil, vyprávěl mi spoustu věcí o svém životě. Zmiňoval různé zábavné historky a osobní věci, které mi pomohly jeho postavu rozvinout."
S obsazením Stacyho jsme měli docela potíže, protože je to člověk, který má velice silnou, ale zároveň klidnou osobnost," říká Hardwicke. "Je chytrý a rozvážný, ale to mu nebrání v tom, aby byl zároveň sexy, zábavný a fyzicky aktivní. A takový herec se hledá těžko."
Stejně jako u Rasuka se o Stacyho obsazení zasloužil Beanie Barnes, který Catherine doporučil film Elephant. "Jakmile jsem viděla Johnův (Robinson) herecký výkon v tomto dramatu, začala jsem se modlit, aby roli v našem filmu přijal. Pak přiletěl z Oregonu, aby se s námi setkal, a zcela nás ohromil. Byl tak podobný skutečnému Stacymu," říká režisérka.
"Jayovým darem a zároveň prokletím byla jeho obrovská spontánní energie," říká Hirsch. "Ta mu také zabraňovala, aby se stal skutečným profesionálem. Nedokázal se prodat stejným způsobem jako ostatní. Neměl nikdy smysl pro obchodní stránku věci. Chtěl prostě jezdit na skateboardu a bořit."
Čtveřici hlavních hrdinů doplňuje Michael Angarano v roli Sida Gianettiho. "Je z nich suverénně nejhorší skateboarder a zároveň je nejpraštěnější," říká Angarano. "Dostal se mezi ně pouze díky tomu, že je Jayův nejlepší kamarád."
Celý tento příběh by se však vůbec nemohl odehrát, nebýt Skipa Engbloma - spolumajitele Zephyr Shopu, který zajistil Z-Boys jejich obrovskou slávu. Od okamžiku, kdy se skutečný Engblom doslechl o filmovém zpracování, si v roli sebe sama představoval jediného herce - Heatha Ledgera.